Kompilace jádra Linuxu 1 – Co a proč

tučňák – cos to udělal

Vím, není to první článek o kompilaci jádra a není ani poslední. Ale je můj. Všechny články o kompilaci jádra, které jsem četl, byly nedostatečné, s chybami nebo nedokončené, a musel jsem tedy sbírat informace z více zdrojů. Teď je s tím konec, toto je kompletní popis mého postupu kompilace Linuxového jádra.

Proboha proč?

Úvodem krátké zamyšlení, proč vůbec v dnešní době komfortních Linuxových distribucí kompilovat jádro. Jsou tři rozumné důvody.

  1. Nejsem přeci žádný BFU. Jsem geek jak noha!
  2. Chci nějakou speciální funkcionalitu nebo ovladač, který není součástí jádra dodávaného distribucí.
  3. Nechci obtloustlé jádro, které oplývá hromadou funkcionality, kterou nepotřebuju, jinými slovy chci rychlejší jádro méně náročné na prostředky.

Pokud vám ani jediný z předchozích bodů nevrací true, nedělejte to. Není to zábava na půl hodiny. A ani na půl dne to není.

Jádro

tučňák – tákhle velkej

Tak především: Co je to vlastně jádro? Jádro je hlavní součást operačního systému, stará se o komunikaci mezi hardwarem a softwarem, neboli překládá jednoduchý jazyk softwaru na složitý jazyk hardwaru. Operační systém ale není jen jádro, do operačního systému spadají například programy pro správu systému, systém pro instalaci software, atd.

V oblasti hardware probíhá rychlý vývoj a tomuto vývoji se musí přizpůsobit i vývoj Linuxového jádra. Najdete tedy různé verze jádra s různou podporou hardware. Existuje jedno zásadní rozdělení verzí jádra:

Nás zajímají jen stabilní verze, konkrétně verze 2.6, která je pro dnešní desktopy ta pravá, já například při psaní tohoto článku kompiluji verzi 2.6.24. Verzi jádra, na kterém běží váš systém, můžete zjistit příkazem uname:

dark:~# uname -r
2.6.24

A jak takové jádro vypadá? Není to žádná magie, je to jeden soubor někde na disku, který se při zavádění systému načte do operační paměti a tam zůstane až do jeho vypnutí.

Moduly

tučňák a děti

Ne všechen hardware ale potřebujete při každém zapnutí počítače. A od toho jsou tu moduly. Moduly jsou části jádra, které se dají za běhu odebírat a přidávat podle toho, zda jsou zrovna potřeba, či ne. Například ne vždy pracujete na počítači s DVD, takže ovladač DVD je lepší dát do modulu a systém ho sám přidá, až bude potřeba. Jádro tím bude menší, nabíhání systému bude rychlejší. Navíc můžete pak ovlivnit vlastnosti modulu při jeho přidávání. Zde jsou základní příkazy pro práci s moduly:

Ve většině případů ale nepřijdete s moduly vůbec do styku, systém je automaticky přidává a odebírá sám.

Související články
Kompilace jádra Linuxu 2 – Ingredience
Kompilace jádra Linuxu 3 – Konfigurace
Datum modifikace
18. 05. 2008
Sekce
IT
Kompilace jádra Linuxu 2 – Ingredience
XMMS je mrtev, ať žije Audacious!
cnw counter